O Kamilovi a sušickém Bobikapu

V sobotu 10.10.2009 proběhl v Sušicích 4. ročník Extrem Challenge ( dříve BOBIKAP ). Je to závod družstev a stejně jako v Dolomitenmannovi nebo v českém Extrem Cupu tvoří družstvo běžec, paraglidista, cyklista a kajakář.

Z ranské partičky jsme se zúčastnily já a Zuzka Skleníková coby lítačky v chlapských družstvech a zažily jsme napínavý závod s perfektní organizací a super atmosférou.

Obě jsme byly dost překvapené, když jsme na startu u hotelu Fuferna potkaly Kamila Němečka,  který se přihlásil do kategorie „já všechno sám“, a byly jsme na něj hodně zvědavé. Letošní závod byl úžasný také v tom, že se zase letělo, druhý rok po sobě, přestože kopec Svatobor skýtá jen jeden směr startu a to severovýchodní. Vypadalo to skoro podezřele, jak se před startem celého závodu nebe otevřelo, foukalo lehounce na start a v 17hodin, při vyhlašování vítězů se zatáhlo a poté i začalo pršet. To už nám fakt nevadilo! Místňáci říkali, že to zařizuje Král Šumavy, normálně.

Takže jakmile jsme si se Zuzkou odlítaly své povinnosti, mastily jsme k řece fandit „našemu“ Kamilovi co nám hrdla stačila. Také jsme mu hned poté, co vpadl do cílové pásky, poskytly první pomoc ve formě rezavé tekutiny plné iontů, včetně objetí a blahopřání.

Večer a noc popisovat nebudu, někdy mám slabou paměť, ale vím, že jsme si to všichni, závodníci, pořadatelé i fanoušci užili.

V neděli ráno, po opadnutí největší euforie, jsme Kamila u kouřící česnečky chvíli zpovídaly.

Kamile, takhle tě neznáme, jak tě napadlo jít do kategorie SÓLO a kdy ses rozhodl?

Do toho mě navezl kámoš Michal Krysta. Poňoukal mě: ...ukaž, že jsi chlap... a  ...ať mám nějakou konkurenci... Podlehl jsem si v úterý, když mi Michal slíbil, že mě naučí kajakařit, to byl pro mě největší strašák. Přijeli jsme do Sušic v pátek večer a půl hodiny jsme trénovali. Divácky velmi efektní sjezd z rampy jsem vůbec nezkoušel. Sám jsem rád, že se ukázalo, že to není takový problém.

Trénuješ něco pravidelně?

Tak 2x týdně jezdím na kole u nás u Rakovníka. Běh jsem trénoval v přípravě na Dolomitenmanna, ale pak už ne.

Kdys měl na trase největší krizi?

Asi při běhu, ten kopec byl nekonečnej. Myslel jsem na to, že se nesmím vyšťavit, musí mi zbýt síly ještě na další disciplíny. Padák byl v poho. Na kole jsem si říkal, že čím rychleji pojedu, tím rychleji se blíží obávaný kajak. Děsný bylo natáhnout šprcku těma zmrzlýma rukama. Na poslední ůsek jsem ji ani nenatahoval, protože jsem věděl, že stejně půjdu do vody.

Co bys řekl o pořadatelích?

Výborná organizace, fakt jsou kluci dobrý.

Byl jsi na Adrenalin Cupu, na Dolomitenmannu, můžeš srovnat?

S Dolomitenmannem se nedá srovnávat, je to daleko větší nářez v kratším čase.

Přijedeš na Extrem Challenge za rok?

JO.

A kdo chce vědět, jak se Kamil umístil, ať se ho zeptá nebo najde na www.excallenge.cz.