Zajímavý víkend 12-14.3. 2004

V pátek jsem se vydal s Equalizérem a Kubou Kolářem na Ranou. Předpověď vypadala dobře, akorát jsme byli strašeni silnějším větříčkem.

Kuba měl obavy už ze začátku ale já jsem to skrečoval se slovy: „Ku předu, zpátky ni krok“

Tak jsme teda dorazili na Ranou. Vítr byl malinko silnější ale nebylo to tak zlé.

Zato termika do toho bubnovala fakt silně a tak když odstartoval Marcel Letocha tak po minutě vození si odletěl do přepolí páč se mu to zdálo silné a tam přímým letem stoupal na uších 4 m/s!!!! Zhruba deset minut se snažil aspoň nestoupat. Nakonec se mu povedlo přistát, ale do vzduchu už nešel. Pak jsem si tak půlhodinku lítal já a pak do toho šel i Dan a Kuba. Kluci si pěkně nastoupali snad 700 snad kopec.

No krásně jsme polítali. Dan lítal tři hodiny v kuse. Blázen jeden.

Sobota se tak nějak pomalu rozbíhala a na Ranou se sjelo dost lítačů. Chvílema to bylo ve vzduchu jako na Václaváku. Přelidněno a samý němec, o čecha jen stěží zavadit. Tak se stalo že jsem zavadil o Němce, respektive on o mě. No nikomu se nic nestalo, a větvení už máme nacvičeno. Bohužel se najdou i hyeny, které mají radost z cizího neštěstí a snaží se to těm nešťastníkům co nejvíce zkomplikovat, což se stalo i v tomto případě. Nemám tím na mysli nikoho z ranských lítačů či kamarádů, ale oni v těch „šprcgumách“ s kapkovitýma helmama už asi tuší, koho mám já na mysli.

Sobota shrnuto bylo teda pěkné polítání, Kája Hubl si zaletěl se psí výškou až do Mostu což bylo na ten den v těch podmínkách opravdu moc pěkný kousek.

V neděli ráno jsme se domluvili že se pojedeme podívat do Blatné za klukama. No přijeli jsme akorát do pěkně škaredého počasí. Pokecali jsme s klukama, Peťoid Dvořkoid mě ukšíroval do svého „natuněného“ mixéru a pustil plyn na plný kotel. Musím podotknout, že jeho krosnu by s klidem mohli používat Ruzynští jako nouzový motor pro Jumbo Jet.

To byl fakt brutální tah. No jo s novou třílistou vrtulí a motorem po Go to se to vrká po obloze :-)

Počasí ale nic moc a najednou někoho napadlo že se pojedem podívat na křivoklátsko na kopec XY – jo přesně tak se jmenuje. Už po cestě se nám vylepšovalo počasíčko a vypadalo to slibně. Zato Kájova nádrž v jeho novém forďochovi turbodehtovi zela prázdnotou a chvílema jsme měli opravdu obavy, že nedojedeme. Obavy se ukázaly býti liché.

Přijeli jsme na kopeček. Moc pěkný kopeček s menší startovačkou.

Tak jsem se rozhodl že udělám chrousta. No také jsem na to doplatil a po minutě a něco jsem spadnul na zem. Dvořka ale pro mě ochotně přijel, vzal si svého oblíbeného Fevera a šel do vzduchu hned po mě. A začal to pravé POHODOVÉ lítáníčko. Stoupáky chodily ale docela brzy končily. Tak jsme se tam vozili a navzájem se fotili a užívali si to až do té doby, než přestávala fungovat termika a sílil vítr. Pak jsem viděl mistra Fevera jak jde přistávat do luk nahoře a protože už jsem tam visel také jako přikovaný ve vzduchu, tak jsem si otočil dvě otočky v posledních termických prdech a šel jsem sednou za ním a za minutu dokvačil i Equalizér. Sjel jsme dolů pro Káju, zabalili jsme si fidlátka a jeli jsme se najíst na Křivoklát do proslulého hotelu Sýkora a pak domů.

Sečteno potrženo moc pěkný víkend až na tu “nesrovnalost” v sobotu.

Beru si z toho ponaučení, ale od toho krásného létání mě to určitě neodradí.
Bukač
webmaster: vecerilek@glidingfly.com