BEACH-PARTY

No přiznám se bez mučení, že když mi Petr Handrlica volal, abych dal do upoutávek v naší sekci Pozvánky a Akce info, že na ranském parkovišti bude postavena krytá pláž se vším všudy co si pod tímto můžeme představit, nechtěl jsem uvěřit. Ale byl neodbytný a trval na svém. Že bude vysypána mnoha kubíky jemného mořského písku, že bude ve velkých bazénech voda, že to bude kryté, že to bude vyhřívané, že tam bude plážové pohoštění ve formě plážových barů a že budou obsluhovat krasavice v bikinách a že si máme všichni vzít havajský plavecký stejnokroj včetně lehátek či plážových posedátek, že určitě v této letní zimě neonemocníme těžkým zánětem horních cest dýchacích a ti starší, že určitě nedostanou skřípnutí v zádech. Jsem pragmatický realista, otáčely se mi oči navrch hlavy, ale vyhověl jsem.

Ovšem neuvěřitelné se stalo skutečností. Spojili síly Petr Handrlica s Jardou Grulichem a týden před tímto víkendem začali budovat havajský plážový ráj na Rané. Jezevec na svých stránkách jezevcoviny.net zprovoznil speciální webkameru, kterou posílal do světa přímé zpravodajství z výstavby plážového střediska. Zabíralo to zhruba třetinu parkoviště a byla to trubková hala zakrytá obrovskými a těžkými plachtami. Někdy ve středu, po ukončení stavby nosné konstrukce se jali tuto zakrývat těmi plachtami. Ale ouvej. Byly těžké a když už to měli zpola zakryté, silný vítr jim nedal pokračovat dál. Ovšem nedali se odradit. Přišel Zdenda z ranského letiště kde dělá tuším něco okolo správcovství nebo něco tak a nabídl jim, že u nich v hangáru leží plachta, přesně stvořená k tomuto účelu. A tak to nakonec s výdejem veškerého úsilí zakryli. Kluci pak říkali, že už to chtěli zabalit páč vítr byl silnější a váha veliká. Nakonec se dílo podařilo. Navezlo se asi 55 kubíků jemného „mořského“ písku a místní hasiči poskytli několik vozů vody k zaplnění dvou obrovských nafukovacích bazénů, které byly umístěné uvnitř na okrajích pláže. Uprostřed postavili čtvercový bar a vybavili ho všemi potřebnými proprietami ke konzumaci exotických nápojů a samozřejmě, nezapomnělo se ani na pivínko dvou druhů :-) Pak ještě plážové lavičky, stolečky na stojáka, neodmyslitelná paraglidingová výzdoba a hlavně, nutné zateplení pomocí horkovzdušných děl na tekutá paliva, které rozmístili v rozích uvnitř haly. Toto současné studené počasí si to vyžadovalo. No a nakonec stůl pro DJ se zvukovou aparaturou mocného výkonu. Někteří prudérní občané vesnice Raná si tu noc ze soboty na neděli opravdu užívali :-) Zkrátka když jsem v sobotu okolo desáté dorazil na pláž, nemohl jsem uvěřit. Opravdu skutečná famózní paráda.

Sobotní dopoledne se odehrávalo pod taktovkou silnějšího až silného větru a tak někteří z nás pomáhali s dokončovacími pracemi na pláži s výzdobou a nafukováním nezbytného vodního zvířectva a různých lehátek. Nejvíce se zasloužili Luca se svoji celou rodinou i dvěma psy a Laco s manželkou. My ostatní jsme vyvěšovali podhledy z padákovin a různé pičičurdičky na zpestření a doladění exotické atmosféry. Mezitím dorazili i rogalisti, páč pro ně to počasí slibovalo pěkné polétání. V hojném počtu vyrazili na kopec na čekanou. Po nějaké době se první dva, Dan Vyhnalík s Dykastýnem proháněli letem kolem svahu a po nějaké době vítr poněkud zeslábl a vyskytla se termika. Společnými silami vytáčeli pod základny, spojeni rádiem, byli totiž domluvení na skupinovém přeletu. V době kdy mizeli pod základnami směrem na Jižní Čechy vzpamatovalo se několik z nás padáčkářů a šli jsme na kopec omrknout, zdali by se neurodilo i něco pro nás. Jezevec jako první, Bechča s Balounem, strejda Bohouš a já. Plán byl, vzhledem k větru, start ze sedla. Ale kdepák, sedlo se nekonalo v plné sestavě. Já to ani nevybalil, jak to zesláblo a šel jsem rovnou nahoru. Bechča s Balounem to hodili do květáku a vyšlápli za mnou. Jediný Jezevec se strejdou vytrvali v sedle a věřili, že to přijde zas. S námi si tréningově vyšlápl i Gek s doléčivším si kotníkem a ujal se role fotografa.

Pěkně v klídku jsem se strojil, Bechča s Balounem v pohodě odstartovali, mezitím dole pod úrovní startu proletěli Jezevec s Bohoušem a já se za chvilku přidal k nim. Létali jsme v pěti na SZ straně kopce a chodilo to vcelku v pohodě. Když uviděli od Skleníku stále váhající kluci, Čuk s Česťou, že i Skřivan lítá, byla to pro ně ta pravá pobídka, že když i já, tak to není tak silné. A mazali seč jim síly stačily nahoru za námi. Hech, nepovedlo se. Pomalinku a plynule se vítr probouzel a termika taky. Takže se muselo létat dál od kopce. Rychlost jsem měl čím dál menší. Koukám přes rameno co na to ostatní a vidím Bechča mizí vpravo od východní boule s pěknou výškou někam k Oblíku. Jezevec byl připíchlej chvílema na mraku, z mého pohledu a ani se nehnul, strejda mířil někam k cestě dopředu vytratit výšku, Balounovi se dařilo statečně držet teritorium přístávačky a já v blahé víře, že když to prorazím nad letiště tam už vytratím a přistanu na přistávče taky. Prdlačku. Dosáhl jsem prahu dráhy a nastala couvačka za stálého nabírání výšky. Nikam se mi letět nechtělo, bylo ale jasné, že kdybych to otočil pár krát, byl by přelet na světě. Ale pak jsem si uvědomil, jak by mě moc mrzelo, že jsem se nakonec s Bohoušem nevsadil tradičně o basu, kdo koho přelítá a tak jsem nahodil kalkulátor a nastal rozpočet na přistání. Kalkulátor byl ovšem na prd, nějak mu to nevycházelo, vítr sílil a vytrácet nebylo kde. Loupnul jsem tedy ty největší uši jaké umím, šlápl jsem do speedu, udržoval směr proti větru a pětkou klesal pozpátku k zemi. Zkrátka sedl jsem hodně daleko bokem západní boule někde až na třetím poli s čerstvě vzrostlým obilím. Bechča sedla na uších mezi Oblíkem a Ranou a ostatním se podařilo posedat někde před kopcem. Čuk a Česťa popadli bágly a šupito pěšmo zpět na pláž. Sešli jsme se ve Skleníku a pěkně jsme to probrali za vydatného udržování pitného režimu.

V době kdy jsem šel po přistání kolem kopce, akorát šlapali rogalisti nahoru v čele s Cigárkem a ti pak létali až do západu slunce. Dan Vyhnalík s Dykastýnem to odpoledne dali stodvacítku někam v Jižních Čechách, jestli se nepletu tak ke Strakonicům. Prý nad Ranou a okolí to byla celkem pohodička, ale dál už to byla dřina s udržením. Vždy čekali jeden na druhého ve stoupáku a pokračovali pořád společně. Pak jim prý lehly i vysílačky, takže museli přejít z verbální komunikace na znakovou řeč a povedlo se. Pěkný kluci. Jo kdo umí...

Večer v devět se Skleník zavřel a vyrazilo se na pláž. Lidí se sešlo celkem dost, ale zas ne tolik, aby to pokrylo náklady na výstavbu. Jak si v úvodní řeči Kulich s Petrem posteskli. Ale brali to s humorem. Plážovné bylo 100,-Kč a ještě hned v uvítací řeči Kulich vydal pár bezpečnostních pokynů ohledně bazénů s vodou. Páč ono jí bylo tolik, že kdyby se ty bazény z nějakého „neznámého“ důvodu protrhly, tuším by ta auta co stála na okraji parkoviště odplavala až na pole. Však to také celý večer jistila četa místního hasičského sboru. Hned zpočátku vypukla přestřelka vodními pistolemi, která v průběhu celého večera i noci měnila intenzitu, takže kdo neměl plážový stejnokroj ten zaplakal :-) Laco jako první okusil odraženou vodu v bazénu když ho tam někdo „nechtě“ strčil. Manželka pak musela do auta pro nové trensle, páč měla strach o jeho zdravíčko. Vladimír si dokonce zaplaval i motýlka, bohužel zapomněl, že má u sebe doklady, tak je potom ráno sušil ve Skleníku.

No co bych vám ještě napovídal. Byl striptýzek v podání dvou krásných děvčat, byla tombola a hlavně byla sranda. Nikdy bych nevěřil, že něco takového je možné. Kulich s Petrem to stavebně i organizačně zvládli perfektně, no zkrátka

P.S. Chvilka nepozornosti v neděli ráno mě stála málem stan. Vyndal jsem všechny kolíky v době, kdy rogalisti opodál okukovali Cigárkovo nové éro. Dan Vyhnalík vysvětloval nějaké detaily, které mě tak zaujaly, že jsem zapomněl na vítr. Přifičel poryv, popadl stan a ten asi v pěti metrech nad zemí přeletěl z kempu za obzor na vrchní přistávačku kde se zachytil v šípkách. To bylo snad poprvé v životě, kdy jsem tomuto druhu rostlinstva blahořečil za dobrou práci. Ještě že nebyla termika, bůh ví kde by skončil.