Narozeniny ve znamení Štíra

Tento víkend byl ve znamení oslav kvarteta štírů ranské partičky. Počasí bylo velmi větrné a jak říká již nebreptající paní meteoroložka Míková na ČT1, bylo velmi podmračené. Jako terminus technicus je to blábol, taková breptanda, ale zato velmi výstižná. Pomalu přicházím na to, že čeština je sice složitá, ale častokrát velmi zábavná.

No dorazil jsem někdy kolem 15:15. Pár aut už na parkovišti stálo což zvěstovalo příjemnou společnost již takto časně. U brány Skleníku uvítací výbor ve formě dvou štírů, Zuzky a Ivetky, nezbytné zdvořilostní polibky, ty já rád, a pak šup do tepla. No co jsem uviděl uvnitř mi vzalo dech. Tak to jsem nečekal. Slavnostní tabule plná jídla a pití všeho druhu. Všude výzdoba, no neuvěřitelná krása. Napadlo mě, zdali jsem omylem nepronikl nějakou časoprostorovou dírou do jiného Skleníku... rajského :-)

Ale kdepák, byl to náš Skleník. Ti samí neustále vtipkující  štamgasti, přesně tak jak je znám. To mě zklidnilo, hlavně po té, co Bohouš zahlásil:

„Musím ti něco prásknout. Schválně, jestli uhodneš, kdo říkal, jestlipak ten Vlasta přijde zase s tím pesarem na hlavě :-) … Zdeněk Zítek ha, ha, ha,...“

Hned jsem pochopil, že jsem tam, kde mám být. Postupně přicházeli další a další, až se k večeru Skleník zaplnil. Začalo nošení dárků s mnoha přáními a byla u toho prča. Ještě musím předeslat, že když jsem přišel a zklidnil hormón, ptám se Ivetky:

Stan jsem už nebral, to by bylo nad moje schopnosti v tomto počasí. Ivetka mrkla na Zuzku:

Bylo v tom hodně nerozhodnosti a tápání. Trošku mi zamrzl úsměv na tváři, ale pak Ivetka zahlásila:

No sice mne uklidnila, ale zato zvědavostí jsem hořel. Ale co naplat, nic neřekla. Vše mi došlo až při předávání dárků. Von totiž Zuzčin Petr vymyslel exotické dárky pro Bohouše a Geka. To byste neuhodli. Oba, každý jeden, dostali klec s papouškem včetně pytle s krmivem na bůhví jak dlouho :-) No a když ty dárky Petr se Zuzkou předali, přišla Ivetka s klíčem od pokoje, že už můžu jít bydlet. Voni ty ptáky tam měli schované jako velké překvapení večera. A to také bylo.

No pokud mohu posoudit, tak Gek na mne udělal dojem totálně zaskočeného a jeho výraz v obličeji odpovídal venkovnímu počasí. Naproti tomu Bohouš to přijal s radostí. Sice neskákal, ale bylo vidět, že se v něm probudily pečovatelské geny :-) Postupem času i Gek roztál, popadl klece a uklidil je do klidu horního patra Skleníku, abychom to ptactvo nerušili. No a pak už klasika. Přišel i náš rogalista Radek. Trochu se mi svěřil, že už mu dochází airspirit, že jako už nechce soutěžit, že už se chce jenom tak proletět. Hned jsem mu dal kázání, že první v poháru rogalistů ještě nebyl, tak ať popadne toho spirita a kouká v příštím roce nasadit na prvenství. Von na to totiž má.

Andělíček se mi svěřil, že strašně moc pracuje, že spí jenom 5 hodin denně a že je unavený. Ale nezapomněl si říct o soutěž, kdo tu nejdéle vydrží. O půlnoci už usínal za stolem zcela střízliv :-) V neděli ráno jsem se zeptal Andělíčka, jestli byl opravdu poslední. Nebyl, nevydržel spát za stolem tak dlouho. Lámalo mu to vaz a tak šel nahoru do pokojíčku. Také jsem si všiml, že exotické ptactvo je již zase dole na stole. Na moji otázku proč, Petr odvětil, že se s nimi nedá spát, tak je zase odnesl dolů. No koukám to budou mít kluci radost, pokud vím, tak oba obdarovaní mají ty svoje byty pouze jednopatrové.

Nedělní dopoledne a odpoledne panovala příjemná nálada, kterou občas narušoval Kalamita žadoněním, že by to chtělo to ptactvo z těch klecí pustit. A už měl nasazeno, ovšem rázně mu v tom bránil Gek s Bohoušem. Dalo jim to zabrat, ale nakonec měli úspěch.

No byl to zase hezký víkend i když zcela neletový, verbálně však se nalétalo až až. Takže závěrem ještě chci popřát kvartetu štírů mnoho zdraví a úspěchů, co se do nich vejde.