TRIPLE-PARTY

Ta krásnější část ranské partičky se domluvila, že sjednotí svá významná výročí do jednoho večera. Ten nastal v sobotu tohoto víkendu a byl to večer opravdu povedený. Dokonce se sešli i lidé, o kterých jsem nikdy před tím neslyšel ani je neviděl. Na některé z nich však už po tomto večeru a následné noci snad nikdy nezapomenu ;-) Ale pěkně po pořádku.

Pro mne oslavný víkend začal pátečním ránem. Nedbaje špatného vývoje počasí a pod tlakem neustále prdících a krkajích dělníků na mých balkónech, které stále ještě od března nejsou hotové, jsem naložil co potřeba a mazal za aktivním odpočinkem, odpoutat se od neuvěřitelné reality zlomen z vědomí, že nejsem schopen ubránit svůj těžce pronajatý majeteček ve třináctém patře před vpády vetřelců. Osud se ke mně obrátil zády, ale páč už mám nějaký ten křížek na zádech a i jinde, tak vím, že je to dočasně a tak se tomu vlastně ani nebráním. Ono to totiž nemá moc smyslu v sobě. Měl jsem zkrátka posledních deset let relativně velmi úspěšných a tak muselo jednou nastat podle gausova zákona období vyvažování sil. Zkrátka nikdo z našinců nesmí vybočit ze šedi průměru a tak musí logicky nastat po období těžkého blahobytu a bezedné spokojenosti období vystřízlivění a návratu do reality průmyslové civilizace. Beru to jako trest za to, co jsem si vzal nad rámec toho co mi osud nadělil do báglu života ;-)

A tak jsem v pátek dopoledne, o půl desáté ve Skleníku, za deště vybalil fidlátka, připojil se do světa a pozval Jezevce messangerem na jedno, páč jsem toužil po inteligentním rozhovoru bez krkanců a prdanců. Nakonec z toho nebylo jedno, ale dvě, čehož si neskutečně vážím. Vyprávěl mi zážitky z posledního zranění, peripetie z nemocnic, stav péče o našince atd. No řeknu vám bylo to smutné vyprávění a uvědomil jsem si při tom, že sic v tuto dobu mám zkrátka utrum, ale jsem celý, živ a zdráv. Ale on sám vám o tom jistě něco napíše z vlastní duše na stránkách svého webu jezevcoviny.net

Sešla se v průběhu pátečního odpoledne komorní skupina padáčkářů, rogalistů a kluků z ranského letiště a tak jsme si udělali takovou malou předletovku na sobotu. Přiznávám po pravdě, potřeboval jsem to jako sůůůůl, páč těch chmur už bylo dost a partička mi pomáhala se jich zbavit seč jim síly stačily. Zavčasu jsem se zvedl a mazal do hadráku na kutě.

V sobotu jsme se probudili do slunečného rána. Moc nefoukalo, zpočátku spíše od západu slabě, ale potom se z toho stal variabl. Den pro létání jako z praku. Chodily stoupáky a kdo nebyl termické dřevo a měl srdce, měl i úspěch. Ještě ráno, jak jsem trůnil, volá mi božský Kája

„hele Vlastíku díval ses na počasí?“

„Díval Kájo“

„V sobotu krásný den, variabl, instabilita“

„v neděli to určitě nevyjde, bude hospodno.“

„Hmm, tak to já to tu musím nějak zařídit a zdrhnout“

Totiž v celém týdnu, který končil tímto víkendem, měli na Rané výcvikovou základnu Mladí a Nadějní, ke kterým patřila i Tatranka. Takže na kopci bylo opravdu těsno. Jezevec, který sic těsně po zranění a operaci, ale za to jako čamrda pobíhal a řídil provoz na startu svých svěřenců tak vehementně, že mu málem jedna z jeho aktivních ctitelek přinesla bágl, jak si přál a stále verbálně dával na vědomí:

„ježíšmarjá startujte, dyk to tam je, na co čekáte, proboha kdo mi vynese bágl, takový škody.“

Pozoroval jsem ho se zaujetím a nestačil se divit. Ta proměna ;-)

Tuto sobotu odletělo hodně pilotů, dokonce někteří se stačili ještě vrátit po zemi na kopec. To byli ti, kteří odletěli ještě brzo a nedalo jim to potřebný dostup a vývoj po trati. Kája s Tatrankou – Chomutov, Navigátor – Chlumec u Krupky, Čuk – Bílina, Tom Marchevka – včasný pokus o přelet skončil někde mezi Milou a Bořní a další, které neznám. Jo a Kája Hübl, ten letěl taky směrem Milá, Zlatník a pak už nevím kam pokračoval. Byl to zkrátka vydařený den, který ještě navíc skončil vzorovým pasátkem, takže se létalo opravdu až do soumraku. Ostatně Poletuchovo fotky jsou výmluvné dosti.

No a pak už se jenom slavilo. Děvčata nachystala pohoštění, popřávalo se jim, dárečky byly, mnohé opravdu vtipné a některé i užitečné ;-) To tak sedíme si před Skleníkem na lavicích a tu přišel Petr a začal žadonit o hru na nějaký nástroj, že si chce zazpívat zplna hrdla. V Lacovi se probudily domorodé geny a spustil po jejich:

„kéééď som ja stááál u šééénkůůůů, držááál som svůů miléééénkůůůů…“

„Skřivane, já si něco udělal s krkem, já to asi přepísk“

Neděle pod mrakem, foukal západ, silnější než zdrávo. Bohouš sice doufal ve zlepšení, ale byla to jenom vize. Takže v průběhu dne se Raná vylidnila. Ale nebuďte smutné Zuzanko, Ivetko, Terezko, Skleník zase ožije, my přijdem, a s námi… ;-)