GEKTOUR® – LYŽE 2006

aneb Chvála vestičkám

( viděno očima Fialky )

„Do té Francie by to chtělo něco stejného – šály nebo vestičky – bude to dobře vypadat na fotkách…“, domlouvaly jsme se se Zuzkou kolem vánoc. Už jsem se viděla, jak štrikuju 22 ks šál, ale vyřešil to Zuzčin (a náš) Petr: koupil 40 reflexních vestiček a je po starosti.

Po nekonečných telefonních hovorech vrcholového představitele společnosti GEKTOUR® se všemi 22 lyžováníchtivými, jsme opravdu v pátek 3.3.06 ve 22 hod. vyrazili z Rakovníka na dálný západ, uprostřed romantické sněhové kalamity. A ta nás už neopustila.

Po různých příhodách ( Petra vrátili z našich hranic, že má neplatnou občanku, mně i druhé Ále se hned na první pumpě rozmočily boty, část konvoje – Zbyňďa s Jiřkou, Alešem a Renčou si neplánovaně prohlíželi Ženevu, posledních 100 km jsme se plazili 5 hodin v zácpách, nasazovali jsme sněhové řetězy na kola, skoro jsme nejedli, poněvadž tašky s řízky byly někde na dně auta pod padáky a lyžemi, v některých autech prý bylo dost dusno…) jsme po 22 hodinách opravdu postupně dorazili do vytouženého VAL THORENS ve 2300 m.n.m., ponořeného do neproniknutelné mlhy v kombinaci se sněhovou kalamitou. To jsme lehce přehlídli (byla tma), dali si řízky a zahájili první francouzský večírek.

Ráno jsme už tu mlhu nepřehlídli, tak jsme na sjezdovku vyráželi až po přeparkování aut, asi v 11. Bylo vidět stěží na 50 m, takže jsem se hned po první jízdě své skupince ztratila a 2 hodiny lyžovala sama v neviditelném, neznámém terénu, až jsem potkala Andělíčka strážného, s nímž jsme se vydali domů (hotel Eskival), kde téměř vzápětí začal časný večírek. Ten vyvrcholil srazem všech 22 účastníků + Šárky s Honzou z naší cestovky na pokoji u Z+P, ukusováním Balounovy bábovky a skvělým Chilli con carne a fascinujícím Andělíčkovým vyprávěním o psíčku Fíčku. Břišní svaly trpěly jak ten pes!

K nelibosti Kantora jsme se v pondělí ráno na sníh vypravili až v 9.30, ale parádně jsme polyžovali. Mé nové Elánky-karvingovky s rádiusem 12,8 si výskaly, jako já. Dokonce jsem zjistila, že umí jezdit i do kopce! Výborný kauf, Gečku. A protože ode dneška jsme už pořád nosili reflexní vestičky, ztratil se jenom ten, kdo chtěl. Bechča vytáhla Čuka a Geka na černou na muldy, ale jen jednou, protože podruhé Gek nechtěl opakovat své sněžné salto mortale. Škoda. Slušné počasí se odpoledne zkazilo, a tak jediné, co pozdrželo pařbičku, aby nezačala v 16 hodin, bylo Krhounkovo vaření špaget s nivou, mňam. Ale mizela i Čukova lahodná sekaná od maminky a překvapivě i moje červená řepa (Aleš Bimbas ml. ví). No u nás debůžo, na rozdíl od Balounů a spol., kteří byli dost zpruzeni z valtoránských stejků. Večírek byl, bohužel, záporně poznamenán Zbyňkovým poškrábáním Kantorových lyží… Z chmur nás dostal roztomilý Peťa. Do pokoje nám dotáhl hadici z hydrantu na chodbě, kde co chvíli kuřáci popouštěli uzdu své vášni, a řval: „Pusť vodu!“ Skvělá slivovice, skvělý večírek.

Ovšem úterý bylo bombózní jak počasím, tak zážitky. Průvodce Honza nás 8 pomerančů a Štěpána vzal na celodenní výlet přes 3 Údolí a fakt, panoramata jedna báseň. Slunce, kosa pořádná, taky jsme viděli dva padáky. Kantorova výuka karvingového oblouku už od včerejška probíhala úspěšně i dnes a já objevovala postupně nové dimenze lyžování. Ačkoli bylo azúro, i tak jsme si chválili naše vestičky, protože nás podle nich na kilometry poznali i cizí účastníci výletu. Nevýhodné byly jen ve chvílích vykonávání klučičí potřeby na okraji sjezdovky. Ještě něco jsme si denodenně pochvalovali – vysílačky PMR. Od rána do večera byly všechny dny vzájemným vysíláním doslova protkány. Je dobré mít PMR! Na jeden vrcholek jsme jeli „tramvají“, což drobný Zbyněk okomentoval: „Do dobytčáku mě 150 lidí nastoupilo, nahoře zase vystoupilo a já neudělal ani krok!“  Vraceli jsme se přesně v 16.30 docela unaveni a Z+P si postěžovali Skřivanovi: „Ani zakouřit jsme si za celý den nestihli!“, a odpadli, stejně jako Štěpán a Aleš. Ti mladí dneska nic nevydrží… A po takovém nádherném dni, na nádherném večírku na našem náádherném sedmilůžáku si večer Skřivan stýskal na tu Francii, na ty fronty, muldy, neupravené, úzké sjezdovky, blbý počasí… Ale poté, co zjistil, že na WC ani to pitomý francouzský prkýnko nestojí, prohlásil, že do Francie už nejede. Do toho nám Kantor hrobovým hlasem oznámil, že ty včera poškrábané lyže mu Andělíček dnes prošlápl. Špatný. A tak jsme kvůli tomu, my chudinky, museli prošlápnout holt více pivních plechovek.