Vánoční večírek

aneb správněji spíše Vánoční besídka páč besedovalo se vydatně a nejenom to. Kdo nepřišel chybu udělal. Protože nejenom oči a uši si na své přišly, ale hlavně mlsný jazyk si ale opravdu hodně užíval. Neuvěřitelná bašta se ten večer ze soboty na neděli odehrála. Byl to zkrátka zážitek.

V sobotu odpoledne jsme se postupně začali scházet. Počasí nebylo dobré, bylo mokro a honil se kolem občasný déšť. Nízká oblačnost a vítr od SZ celkem svižný což se projevovalo ukázkovým rotorem na motokrose. Tam totiž foukal od JV. A páč jsem předpokládal tento vývoj i na neděli, tak jsem jel jenom tak nalehko bez báglu. Dorazil jsem kolem 14:15. Za chvilku po mně dorazil Gek, ten ovšem trpěl vleklým zápalem plic, takže se zdržel jenom na jedno malé a samozřejmě na neodmyslitelnou „kávičku“, kterou jsem si s ním s chutí dal. Byli jsme zkrátka první. Ivetka si odlehčeně postěžovala, že ji nemáme rádi páč jsme ji nechali tak dlouho čekat. Ale kdéž Ivetko, není to tak, ty jsi totiž naše sluníčko :-)

Skleník byl nádherně vánočně vyzdoben, stromeček rozsvícen a pod ním už čekalo pár dárečků. Totiž podmínkou práva vstupu bylo přinést sebou jeden dáreček na osobu. A tak jak lidé přicházeli, pod stromečkem to začalo vydatně bobtnat. Tabuli uprostřed Skleníku začalo obkličovat čím dál více paraglidistů, jejich přátel i přítelkyň a jakmile se setmělo, tak se začalo hodovat. Zuzka s Petrem přinesli kapříky, už ani nevím kdo, ale kdosik je zařízl a Ivetka se pustila do díla příprav štědrovečerní večeře. Smažené kapříky, kuřecí řízečky atd. Božský Kája s Tatrankou přivezli čerstvě napečené cukroví mnoha druhů, no zážitek neuvěřitelný to byl. Ale to zdaleka nebylo vše. Vedle mne se posadil Nešťastník a koukám co si nedal. Představte si poručil si k pití pivínko s griotkou a spritem. No chápete to? Já tedy ne. Tento stříček neznám, ale nejspíše jsem o nic nepřišel páč tuším po druhé rundě zmizel jak pára nad hrncem a už ho nebylo. Ani ho Andělíček nestačil pořádně vyzpovídat, jak on to dovede. Nejlepší bylo jak se navzájem představovali.

„Já jsem Andělíček a ty?“

„Jmenuju se František“

„Františků znám mnoho, i těch vánočních“, pravil Andělíček, on byl totiž na tyto cetky specialista a velkopodnikatel. A jak sám říká čínská loby ho s tržišť vytlačila do světa nás zaměstnanců.

„No říkají mi tu Nešťastník“, říká trošku zadrženě František.

„Aha, to už jsem slyšel“ a než se stačil Andělíček dovyptávat, na stole zbyl nedopitý stříček a Nešťastníka nikde. Kdopak ví proč. Zdali stříček, zdali Andělíček, ale v každém případě nevydržel.

A tak se Andělíček posunul ke mně a spolu jsme si dávali kapříka s bramborovým salátkem. Já nevím proč, ale čím víc chlemtal toho kapříka, tím víc mi chutnalo. Dal si ještě jednoho, co tam na vedlejším stole ještě zbýval a já dorážel řízeček co Tatranka, těžce odfukující, již nemohla. A když jsme to konečně dorazili mysleli jsme, že máme dost. Vpravo ode mne seděla Terezka. A tam se taky odehrával příběh gurmána.

„Ježíš to je dobrota, to je úžasný“, neustále opakovala.

„Druhý chod, jde se na jehňátko“, rozhodně obcházel stůl Petr a ukazoval na vedlejší rošt s naporcovaným jehnětem.

Tak to se nedalo odepřít, páč už na pohled to byla lahůdka. Totiž to Zdeněk Zítek z letiště přinesl k hostině vlastnoručně připravené jehňátko a byla to pochutina neuvěřitelná. Po chvilce se po něm slehl stůl a na talířích zůstaly už jenom kosti. Ale nemyslete si, vůbec se nejednalo o zbytky. Na ty kosti se vrhli Terezka s Kalamitou, ale s takovou vervou, že to by jeden mohl zažít tak akorát v době lovců mamutů. Společně lámali v rukách jehněčí páteř, rvali se o jednotlivé obratle a řvali

„mícha, mícha, to je labůžo, to je dobrota...“

Večer pokračoval a byla sranda. Osobně jsem si ohromně odpočinul a jak jsem pozoroval tak i ti ostatní se měli krásně. Jakmile lovci mamutů spořádali poslední obratel, společnost rozhodla, že dneska bude za ježíška Tatranka jako nejmladší paraglidista. Nasadila si čepici, stoupla ke stromečku a začala moderovat. Vybrala dárek zpod stromku a vybrala někoho, kdo ji v tu chvilku napadl. No řekl bych, že největší úspěch měl dárek ve formě balíku porno časopisů, který obdržel Božský Kája. A od Tatranky z rukou, říkám si potutelně, to je náhoda … :-)

Ovšem ani ne tak Kája jako spíše Andělíček vypadal jako když právě hraje hlavní roli ve filmu „Prci, prci, prcičky“. Ještě v neděli ráno u snídaně to neměl dokoukané a když šel na procházku na kopec, vzal sebou pár čísel s tématem S&M. Tak ani nevím zdali si to Kája vůbec mohl vzít sebou všechno domů. Andělíček vypadal hodně neuspokojeně :-)

Nad nedělním ránem nás ještě stačil překvapit Varváro. Jak si tak povídáme s Dvořkou a navzájem si sdělujeme osudy „starců“ a radíme si co s tím provedeme za strategické Andělíčkovo podpory, přistoupil k nám Varváro se svým typickým tymolínovým úsměvem, nedbale ukázal na barový stůl kde se skvěla nekonečná řada krvavých zad. Jenom za sebe musím říci, že kdybych neodolal, tak bych už opravdu zapomněl na všechno o čem jsem chtěl napsat. A to bych byl býval velice nerad, páč tento večírek stál opravdu za vyprávění alespoň toho co jsem schopen si pamatovat v tuto chvíli.

V neděli ráno se začalo počasí probírat do celkem pěkného dne. Foukalo od SZ dost svižně, ale nakonec bylo létavo. Přijelo pár dalších paraglidistů a nakonec krásně posváhli za slunečného nedělního odpoledne. U nedělní snídaně nám Ivetka řekla, že zase jako vloni, tak i tento rok půjde do Krkonoš dolovat zlatý poklad. Tak bych ji rád popřál i takto, aby měla štěstí na dobré kunčofty, a vrátila se k nám po lyžařské sezoně zpět do Skleníku, protože alespoň pro mne je Ivetka sluníčkem i ve dnech kdy to počasí není úplně podle paraglidistických pravidel. A jak věřím tak i pro vás ostatní ranské lítače.

Galerie Božského Káji