Vyhlášení Ranského poháru 2006

Již 8. ročník to byl letos a slavnostní uzavření bylo naplánováno na tento víkend. Na rozdíl od minulých ročníků, kdy jsme tuto oslavu spojovali s Maškarním na Rané, tak letos to bylo o 14 dní později. Promítlo se to také do celkové účasti těch, kteří se v letošním ročníku nijak neumístili. Také do účasti promluvilo opravdu velmi škaredé sobotní počasí. No nicméně myslím, že jsme tento ročník oslavili jak se patří.

Zahájilo se v odpoledních hodinách defacto hned po příchodu údajně nastávající rodinky B&B. Nejdříve se Bohouš musel vytasit s prohranou sázkou s Čukem o to, kdo uletí nejdále. Čuk vyhrál basu plzní, kterou podělil mezi nás tak intenzivně, že Bohouš z toho měl depku. Stál stráž u lednice a prověřoval každého, zdali má Čukovo povolení si vzít :-) Pak následovalo vyhlášení kategorie žen, kde se v letošním ročníku umístily na stupních pouze dvě. Fialka jako vítěz a Becherovka. Zuzka měla spoustu starostí s chodem živnosti kolem správcování Ranského Leteckého Areálu a Verča jak již všichni víme čeká rodinku s naším prezidentem. A když se kouknu kolem a kolem tak to vypadá, že na Rané budeme muset zanedlouho zřídit i jesle, aby si pánové taťkové a mamky vůbec ještě zalétali. Jak jsem si všiml, Babáčkovic rodinka o tom ví své, určitě by to uvítala z rozevřenou náručí. No jo, Raná je meka létání a v současnosti se transformuje na líheň nové generace :-) Garboš jako sběratel historie létání si určitě udělal ve svém notýsku puntík u položky Raná :-)

Pak se vyhlásilo pořadí mužů a nakonec i kategorie nejdelší přelet roku. V kategorii mužů zvítězil Božský KO, pravým jménem Karel Ott, druhý skončil Poletucha neboli Marcel Letocha a třetí Milan Eibl, který ani nevím proč ještě nemá bojové jméno. Toto musíme napravit. A udělám to hned. Vyhlašuji soutěž o to kdo vymyslí nejpříznačnější bojové jméno pro Milana Eibla. Odměna bude zasloužená ;-)

V kategorii Nejdelší přelet vyhrál Karel Ott parádním přeletem o délce 57km k obci Kámen na Děčínsku. Jak říká Bimbas „Krásná práce, krááásnáá práce“.

Odměny za letošní výkony byly skromnější, takže přišel na řadu putovní pohár, do kterého letošní vítězové nalili šampaňské a pohár koloval až do vyprázdnění. A pak se už vzpomínalo na ty pěkné i méně pěkné zážitky z letání, však to všichni už znáte.

Neděle se probudila do krásného slunečného dne, ovšem foukal JZ-Z vítr. Takže vznikla veliká porada co s tím. Ranská partička se rozdělila na dvě skupiny. Jedna skupina vyrazila na Kozákov, druhá skupina zůstala na Rané kde se létalo u západní boule. Tam hned dopoledne nejlépe polétal Bimbas. Více jak hodinu se povozil a pak v odpoledních hodinách vyrazil domů. Přes den vítr poněkud zesílil, takže se létalo až v podvečer. Sláblo to velmi rychle, až překvapivě. Vytrestalo to moji lenost :-)

No a kluci co jeli na Kozu si polétali krásně. Chodilo to prý 200m nad kopec a doba letu co srdce ráčí. Krásné podmínky měli. Večer se většina rozjela ke svým domovům. Já z Lukášem a s Bohoušem jsme ovšem zůstali páč podle předpovědi to na pondělí vypadalo nadějně. Nakonec ten variabl byl opravdu přesně podle definice, tak jsme si užili akorát poněkud prodloužených sletíků.

Takže ještě jednou touto formou blahopřeji všem na stupních vítězů letošního ročníku, ale i těm ostatním pilotům a pilotkám Ranského poháru a přejme si všichni společně, aby se nám ten příští rok vydařil minimálně zrovna tak jako ten letošní.