PARADELTA Show 2007

O tomto víkendu ze 14. 4. na 15. 4. 2007 se pod ranskou morénou pořádala obchodně předváděcí akce závěsného létání, která je známá jako PARADELTA SHOW. Jako pořadatel se tohoto nelehkého úkolu zhostil Letecký Klub Raná, kde hybným elementem, už ani nevím kolikátým, byl náš prezident klubu. Pravda, nesešly se úplně všechny známé firmy, které podnikají v oblasti závěsného létání, do horního kempu pod kopcem by se jich pár ještě vešlo se svými stánky, ale i tak to byl velice vydařený podnik. Počasí vyšlo neskutečně, jasno, vítr byl optimální silou i směrem, foukalo přesně od kempu okolo 5-6m/s, takže o podívanou pro návštěvníky bylo postaráno. Dokonce i termika se dostavila takže návštěvníkům, kteří pozorovali dění z přistávačky z motokrosu tuhly svaly za krkem a každé přistání kohokoli odměňovali potleskem.

Program byl bohatý. Vozilo se na tandemech, zúčastněné firmy půjčovaly vybavení, padáky, sedačky. Kluci z letiště vozili zájemce na větroních i motorácích. Jako super atrakce byly seskoky padáky na motokros z Brigadýra. Parašutisti předvedli nejmodernější seskokovou výbavu, padáky o tak nemožně malé ploše s nemožně vysokou přistávací rychlostí – speed riding, že se tajil lidem dech. Přistávalo se i přímo do areálu výstaviště na horním kempu. A to nejenom těmi padákovými speciály pro speed riding, se kterými startovali i z nejvyšší startovačky kopce Raná, ale i paraglidery. Opravdu pěkná podívaná. Jo mimochodem si ten speedringový speciál zkoušel i Tomáš Lednik startem ze startovačky kopce, ovšem zapomněl si zatrimovat před startem a v podstatě se mocně proběhl dolů kopcem obrovskou rychlostí :-) Prý to v zatáčkách fičí i stodvacítkou, běžně pětaosmdesát. Pěkná práce, pěkná.

Správcová ranského létacího areálu Zuzka se postarala o pohoštění jak přímo na výstavišti tak i ve Skleníku. Jídla a pití bylo dost a když se jeden kouknul na parkoviště pod Skleníkem nestačil se divit. Tolik aut tu nepamatuji a vůbec divím se, jak se tam všichni napáskovali bez toho, aniž by jim do toho někdo kecal. Zuzka se zároveň také starala o přípravu sálu v obecní hospůdce Ponorka, kde jako hlavní koordinátor působil Lukáš. Dokonce i takový lenoch jako Božský Kája přiložil ruku k dílu a vytvořil šablony a podle nich vystříhával siluety padáků a rogal což pak fungovalo jako výzdoba v sále Ponorky.

No holky za pultem ve Skleníku toho měly za celý den až až. Na pomoc dorazila i maminka Zuzky, ve Skleníku i před ním bylo k prasknutí. A tak navečer na 21:00 vyhlásili zavíračku a všichni co ještě zbyli se přemístili do Ponorky, kde to pokračovalo do ranního kuropění.

V neděli ráno Kantor s Balounem nahodili svoje krosny a jali se proletět po okolí. Byl naprostý klid a slunce už začalo prát paprskama velmi citelně. Baloun, jako ostatně pokaždé při předletovce, jednou nemá čím nalít benzín, páč si někde nechal trychtýř, a když mu Kantor nabídl ten svůj, tak mu vynadal, že jemu do jeho Nirvany nesedne. Pak zase zjebal další, co se mu snažili pomoct při startu rozložením padáku, že nekoukají odkud fouká a staví mu to blbě. Nefoukalo vůbec. Když už mu to postavili dobře, tak zase nepřiklopili uši, no koukal jsem jak zjara, ale také v duchu i s pochopením a říkal si, jóóoo ti cholerici, ti to mají těžké. Tak trošku o tom něco vím, jenom ta výbušnost se z roky ze mne postupně vytrácí. No a hřebíčkem bylo, když už byl připraven hodit krosnu na záda, tak zahlásil: „Dóóo prdele já si nechal přílbu v autě“. S autem si mezi tím odjel zpět na parkoviště, takže při představě, že již asi po třetí by tam mazal pro něco, tentokrát zdvořile požádal Bechču o pomoc. Já jsem se ještě před tím stihnul Ály optat, jaké že to je soužití s cholerikem. „No když si zvykneš, tak to jde...“ pravila, otočila se a měsíc před porodem kráčela z motokrosu Balounovi pro jeho ochranu.

Pak už jsme netrpělivě čekali, co udělá vítr. Já jsem si domluvil s klukama od Gradientu, Malinem a Davídkem půjčení paraglideru na vyzkoušení – Orbit 2. Ochotně mi podali z auta pytel s padákem s tím, že pokud nepoletím dříve, než odjedou, mám to nechat u Káji. No byl jsem zvědav velice a také jsem očekával, že malinko vítr zase zesílí jako ostatně pokaždé v minulých dnech. Tak jsem hned vyrazil na kopec ke zkušebnímu letu. Po cestě nahoru ještě nefoukalo. Nahoře jsem začal vybalovat, už se začali objevovat nárazy. Rychle jsem se připravil, mezitím Lukáš už odstartoval. Popadl jsem květák s érem a mazal na start vedle rohože. Už začalo celkem fučet. Lukáš přiletěl na uších ke mně a křičel: „Vlasto rychle startuj, zesiluje to“. Vypustil uši a mazal nahoru. Tak jo,... rozfoukl jsem květák, poslední kontrola přede mnou, za mnou a lup s tím nad hlavu. Lehké přibrzdění a pohůdka. Rovnou do stoupáku. Usadím se, levá nad lom a koukám Lukáš pode mnou. Chvíli jsem se vozil nad hranou, chtěl jsem v tom větru zkusit jak se prosazuje, otočil jsem i za kopec ve stoupáku. Krásně se prosazuje, paráda. Zkouším speed, reakce dobrá. No zkrátka proti tomu na čem létám nyní je toto úplně jiná káva. Řízení optimální pro mne, byla to velikost 26 a všechno akorát. Opravdu pověst pohodového létání pro piloty jako jsem já nezklamala. Ještě chvilku jsem se vozil před kopcem, zkoušel, jak snadno jdou dát uši, vyzkoušel reakce na náklony v sedačce a pak už rozpočet za silnějšího větru na motokros. Všechno vyšlo krásně, naprostá spokojenost. Jenom ten měšec kdybych neměl tak prázdný. Ale snad se zadaří, uvidíme.

Později začala dobře fungovat i termika. Pár pilotů se vydalo na přelet. Nejúspěšnější byla čtveřice Kája s Tatrankou, Škrabka a Tomáš Marchevka. Doletěli až k Nechranické přehradě a posedali postupně kolem ní. Kolem kopce se létalo až do večera, ale těsně před tím, než slunce zašlo za kopec, to vypnuli úplně a přestalo to fungovat.

Víkend tedy vyšel na jedničku. Počasí suprextradelabalalajka, PARADELTA Show klapla na jedničku a podle vyjádření samých vystavovatelů spokojenost veliká s tím, že pokud budeme jako klub opakovat pořadatelství dalšího ročníku, rádi se zúčastní znova. Máme z toho radost velikou. Celý sobotní den od samého rána až po večer odmoderovali z výstaviště Jarda Šembera s Katkou od JOJOWINGS a mělo to i drobné následky v prezidentské rodině, kdy Jarda již značně vysušen parným dnem za stálého kecání doplňoval tekutiny, až hladina přetekla a milý Jarda usnul již těsně po sedmé, kdy měl převzít starost o následníka. Což Verča odměnila výchovnou důtkou ve formě tiché domácnosti po dobu nedělního dopoledne, kdy se věnovala létání s občasnými MZP na kojení. Jarda mezitím opravil píchlé kolo u kočárku a odpoledne už baštili ze společného talíře.