Rozhovor s vítězkou 9. ročníku RP

V neděli 7.10. jsem se sešla se sedmnáctiletou Káťou Kučerovou alias Tatrankou a položila jí pár otázek. Létá závodně, ale ráda se vydá i na Ranou (o té jsem psala v souvislosti s maškarním na padácích).

Tatranka se dostala k létání přes svého tátu, který začal létat když jí byly čtyři roky a v tolika také poprvé letěla, od osmi létá pravidelně na tandemu. Když jí bylo patnáct tak úspěšně absolvovala kurz a od té doby létá sama. V šestnácti se poprvé vydala na závody a už rok úspěšně závodí. Letos vyhrála Ranský pohár (kterého se účastní všichni létající z Raný), kde se soutěží o to kdo uletí nejdelší vzdálenost z Raný, to se spočítá a zapíše se to do tabulky a tenhle víkend (13. – 14. 10.) se vyhlašovali vítězové . Pořadí je následující: 1. Tatranka, 2. Kantor (její táta) a 3. Čuk, všichni si odnesli poháry.

Dále se účastnila republikového závodu ve kterém skončila na pátém místě z devatenácti v ženách. Závody je hodně náročné financovat. Proto je důležité mít nějaké sponzory, zatím má jen padák od firmy Novera (padák stojí  okolo 53-60 tisíc, startovné většinou okolo 4,5 tisíc + další finance), ale se svým talentem nebude dlouho trvat než sežene další sponzory. Kdyby jste o nějakých věděli tak pište na Z.e.b.r.a@seznam.cz. Živit se jen závoděním i kdyby byl někdo na špičkové úrovni, je velice náročné a tudíž to nikdo nedoporučuje.

Přezdívku „Tatranka“ získala od táty když byla malá a to protože v každý letový den snědla alespoň jednu tatranku, ale přiznává, že si na ní musela chvíli zvykat, teď se jí líbí a říká jí tak skoro každý.

Zatím většina závodů je o prázdninách, někdy jsou ovšem i ve školní dny a Káťa se většinou rozhodne pro závody. Nemyslete si však, že by na školu kašlala, studuje na gymnáziu a prospívá výborně, vysokou si bude vybírat podle létání, aby stíhala obojí.

Také hraje už 13 let na klavír a ve škole mají s kamarády založenou kapelu, se kterou vystupují i pro veřejnost.

Tatranka je k létání vedená od malička a na létání se jí líbí úplně všechno, nejhezčí ale asi pro ni je, když vystoupá hodně vysoko a má rozhled do krajiny a třeba i někam může letět.

Nejvíce se jí líbilo v horách v Itálii, říká: „Bylo nádherné „brousit“ vrcholky hor“. Tatrančiním velkým snem je zalétat si ve Španělsku a v Bulharsku, snad se jí to brzy splní.

Létání by doporučila všem kdo chtějí poznat svět ze vzduchu. Říká se, že létání je nebezpečné, je to ovšem bezpečnější než jít po silnici, to říká každý paraglidista. Lidé co se bojí výšek se vůbec nemusí tohohle sportu bát, je to úplně něco jiného, jak říká Káťa.

Na závěr by nám vzkázala, že létání je ten nejhezčí sport co zná. Sama se věnuje mnoha sportům, např.: jízdě na kole, bruslích a mnoho dalšího, ale paragliding je pro ní jedinečný, tímto se s námi loučí, děkuje za rozhovor a všem doporučuje létání zkusit.

My tímto též děkujeme a přejeme Ti hodně úspěchů!!!

Zuzka Barešová (ZB)
Fotoarchiv: Navigátor, Gottfried, Lukáš
webmaster: vecerilek@glidingfly.com