Pokračování víkendu na Rané

Jak jsem již v minulém vstupu konstatoval, sobota se velice povedla. Teď vám budu chvilku povídat o neděli.

Já, skalní tremp jsem jediný postavil v sobotu vigvam (tři plus jedna) v horním kempu. Později jsem zjistil, jaké to bylo obezřetné. Když skončila schůze LKR a posilněn několika zlatými delfíny, abych lépe usínal, jsem zalehl k spravedlivému spánku. Brzy ráno, tak asi v půl deváté jsem vyskočil jako kamzík ,(ostatně jako mám ve zvyku), ze spacáku a v ruce třímajícího trenéra jsem hledal poklidné místo, abych mu ulevil. Při této nanejvýš důležité činnosti jsem pohlédl směrem k motokrosu a já strnul v úžasu. Přesně pod kempem byl mrak jak vyšitý. Zastrčil jsem trenéra zpět na své místo a se slovy, fakt slibuji, že už nebudu pít, pak nevím, co dělám. Nedodržuji letecké předpisy, lítám nad mraky a ještě bez padáku. To je prostě neúklid (bordel). Raději jsem ještě na chvíli zalezl do svého pelíšku. Pak přišlo druhé probuzení. To už bylo horší. Bude ve skleníku otevřen záchod, nebo ne? Nebyl. Navíc další tři zájemci. Jak tohle dopadne. Dopadlo. On totiž Andělíček nám byl seslán přímo z nebes, neboť se šel podívat ven, zřejmě na své ovečky a tudíž musel odemknout. Bůh mu to zaplať, nejlépe asi asfaltovou močí, když už nám stále opravuje tu silnici. Do kempu již nepůjdu, když už jsem zde, počkám si na ranní kávu, konstatoval jsem. Netrvalo dlouho a přidali se další. Bohužel se stala nemilá věc. Něco jako v Mnichově. Někdo domluvil, že se Skleník otevře až od desíti. O nás bez nás. To už jsem byl rozhodnut jít pro svůj pohotovostní kufřík. Mirka je však kanón. Úderem desáté byla na svém pracovišti a my byli zachráněni. V jedné ruce kávu v druhé cigariho tuberkulózní tyčinku jsem si šel sednout ven a kochat se krásným ránem a pohledem na kopec. Fantastická věc. Větřík pofukuje přesně na komoru, sluníčko začíná nádherně hřát a na obloze po mlze ani památka. Pro padáčkáře úžasný pohled. Samozřejmě, že se nás na tom obrubníku sešlo více. Někteří to komentovali, slovy. To snad není možný zase hezky, to asi budem muset lítat, kdo mi vynese padák, já snad budu muset udělat nějakej přelet a podobné hlášky. Já, téměř začátečník jsem se radši nemíchal do hovoru těch velkých borců. Pil jsem svou kávu a hltal jejich slova, jako nějakou svátost. Poněvadž se na včerejší schůzi podávalo na malých talířcích, tak zbylo i na dnešní snídani. Opět byla kejta mňami, mňami. Po snídani jednoho modrýho fešáka (nealko pivo) a pomalu jsem se vytratil, aby mě ti borci neviděli. Nikde nikdo, rychle jsem popadl padák a hurá na kopec. Byl nejvyšší čas. Na kopci se ke startu připravoval Karel Ott, tomu je třeba poradit, usoudili jsme s Pavlem Janouškem. Rádi jsme se toho úkolu zhostili. Start, zazněl z našich úst jednohlasně povel pro Karla, a protože umíme, Karel se chytnul a stoupal a stoupal. Pak už nás nemohl slyšet, tak jsme se otočili a radili jsme jiným. Přišel čas a já se postavil na start. Teď je ten správný čas a mohutným záběrem jsem zvedl padák nad hlavu a vzhůru k výšinám. Start byl téměř bez chyby ale to stoupání k výšinám už bylo malinko horší. Osmičkoval jsem kolem svahu níže a zase výše až najednou, co se to děje? Já jsem nad kopcem a docela vysoko. To není u mě běžná věc. Radku užij si to. A jako správný vzdušný turista jsem si to užíval. Volal jsem na ty prťavý lidičky, já letím a moc se mi to líbí a podobný výkřiky.

Všechno jednou končí, tak i můj veleúspěšný let. Bum a jsem dole. Naplněn pocitem blaha jsem si sbalil padák a šel se do Skleníku pochlubit celému světu, jaký jsem borec. Jenže ono není komu. Začátečníci jsou všichni na kopci a zde jsou jen ti borci a ty svým veleletem neoslním. Co teď. Nejspíš si půjdu sbalit stan a počkám na ty, který budou mé vyprávění poslouchat s otevřenými ústy. Jak řekli, tak i udělali. Jenže i pak tam nebyl nikdo, kdo by ocenil můj krásný let a tak jsem se rozloučil se všemi a vydal se k domovu s tím, že jim to příště natřu. No a proto, že jsem byl nabyt dojmy a nebylo je komu sdělit, tak jsem se rozhodl dát své dojmy na vědomí z víkendu na Rané celému světu, pomocí našeho redaktora a vebmastra Vlastíka. Ten jedinej má pro mě pochopení. Přátelé lítači, na závěr musím říct, že jsem si ten víkend opravdu užil a doufám, že jich letos bude hodně, takových krásných a úspěšných volných dnů. Chyby a jiné blbosti nekritizujte. Náplň je důležitá.