Let Odměnou!

Tak jsem si v neděli 19. 3. 2006 ráno, řekl že se budu věnovat synovi a půjdeme ven za Kaufland zakopat. A jak to bývá, tak jsme hned měnily za halové házelo co jsem kdysi vyrobil. V tu chvíli se slunkem v tváři a jemňounkými poryvy ve tváři při svahování letadélka v malé termice řekl, dnes by to šlo i na Krupce! Protože v 17.00 hod. musím do práce tak po obědě mě popíchla žena slovy „Tak pojedeme co říkáš?” a v 15.00 jsem vystoupil na parkovišti pro lyžaře, kde s nadšením jsem se pustil s Batohem na zádech, a s pohledy lyžařů co to je za blázna, rázným krokem na cestu, kde po 15 metrech, najednou byla stěna sněhu, jak ji vytvořila rolba asi 1,2 m vysoká. Na okraji stěny byla vyšlapaná cestička a tak jsem se vydal ještě vyburcován ženou v před! Nějaký dobrák, jak jsem později zjistil, asi věděl proč, mi při cestičce nechal plaňku od plotu a já ji automaticky vzal a pomáhal si při chůzi cestou z mírného kopečka, kde jsem zřejmě vyrušil milenecký pár se psem. Cesta byla neobvykle a záludně jednoduchá a tak jsem si říkal „aby to vydrželo“. A ouha na jednou, jak zavolanou při příchodu k prvnímu stoupání se začaly boty nějak hlouběji bořit a vyšlapané stopy zmizly. Při optimistických myšlenkách jsem ještě zůstal nějaký čas, a po kolena se bořící ve sněhu ničil běžkařům stopu (Jak jsem zjistil asi po pouze jednom stejným bláznovy jako já) se začal škrábat k poznávacímu bodu (závory). Na rozcestí kde měla údajně biti v dohledu závora, jsem nic neviděl i když jsem to místo stoprocentně poznal. A hned jsem zjistil proč. Při vystoupení ze stopy jsem se začal bořit po pás ve sněhu pokud se mi nepovedlo šlápnout lépe a zabořit se jen po kolena. Mé myšlenky asi byly „Tak tady je to odkryté a cestou dál se to jistě zlepší a půjde to”. Již jsem značně rytmicky dýchal a tep se ustálil na dost provozní (soutěžní) frekvenci. No prostě jsem začal přemýšlet jak asi to půjde dál a po kraťoučkém vydýchání jsem se začal brodit dál na startovačku! Po pár cca 20 krocích jsem se přesvědčil jak najivně jsem si myslel, že to bude lehká cesta. V tu chvíli jsem si připadal jako polárník nebo jako při výstupu na Mont Everest a jak si lidi při expedici asi cítí a jaké vlastně mají vybavení, aby se jim třeba velmi usnadnil pohyb ve sněhu (sněžnice)? A nebo nemají jak nosí tak těžké zásoby ve sněhu, to jistě už vědí ze zkušeností a berou jen to, aby přežily a zvládly svůj cíl.

Tak jsem si řekl asi opravdu tu bude dost sněhu, když turistická značka na stromě byla v úrovni sněhu a ta je asi 1,5 metru od země a ten strom je na půlmetrové vyvýšenině, takže podemnou je asi kolem metru a půl až dvou sněhu. I přes toto zjištění jsem se začal krok co krok zajímat a přemýšlet jak si to usnadnit a včas odstartovat a přistát. Najednou telefon a žena hlásí, že je v pořádku na silnici a vyráží dolů do Krupky, kde na přistávačce udělá pár snímků do alba. Po ukončení rozhovoru mi hlásí telefon slabou baterii a prozatím mě to nějak nevadilo. Při pohledu před sebe a s vědomím cesty co mě čeká jsem si promítal kolik toho mám asi ještě před sebou a konečně jsem laboroval jak si to boření co nejvíce usnadnit a uchýlil jsem se pod stromy, kde jsem si myslel, že to bude lepší. Ale ouha opak byl pravdou a já se začal bořit ještě více až po pás do sněhu. V tom jsem si uvědomil že jsem udělal dobře s tou plaňkou a dal jsem se na čtyři a pokračoval kupředu. Po asi deseti metrech jsem ucítil silnější a silnější chlad i přes velmi teplé vojenské maskáče!

No nezbývalo mi nic jiného než se postavit a raději se bořit. Takto to probíhalo celou cestu na střídačku a já si říkal zda by nebylo lepší se otočit a jít zpět, ale představa již ušlé cesty mi tuto myšlenku zavrhla a pokračoval jsem dále a stále myslel nad polárníky a horolezci jakou musí míti sílu a odhodlanost dojít cíle a proto i já nesmím to vzdát a pokračovat za svým cílem. V tu mi blesklo hlavou, a co až dorazím na start a jak jistě tuším tam bude také tolik sněhu co start? Co rozběh? Moc nefouká chodí slabé intervaly! Jak odstartovat? Na křižák nebo čelní start který nemám Rád! Půjde To? No musím se spolehnout na to co ve mně je! Najednou koukám a říkám si asi nejsem sám blázen, ale i dva snoubordysté a dvě srnky tu v těchto končinách byly, po celou cestu nic jiného, jenže si to šupajdily kolmo dolů a já musím po hřebeni a do mírného kopečku který by jsem v létě ani neregistroval. Mé síly byli již dost vyčerpané ale musel jsem za každou cenu, i třeba plížením, se na start dostat. Již jsem poznal toužebnou zatáčku a po čtyřech jsem zjistil, že je sníh milosrdný a mohu zase postavit a jít normálně a ne jak opice! Poslední zatáčka a půjdu na startovačku! Hurá, ale co když nevzlétnu, co potom jako poslední možnost horská služba, ale to ne to nebudu dělat padáčkářům ostudu no prostě to musí vyjít! A přede mnou se objevil toužebný pohled na Krupku. No jasně, že jsem předpovídal správně, sněhu jako na cestě po pás zabořen a co teď s tím? No hodil jsem zadkem do sněhu a udělal první brázdu a připravil si rozběh asi široký jako moji zadnice a dlouhý 10 až 15 metrů. A toto jsem projel ještě třikrát aby byl rozběh co nejsnadnější a hlavně jsem se nebořil a zvládl to na poprvé! Křídlo pečlivě rozložil a zajistil výše proti posunu na sněhu a hurá do sedačky poslední kontrola výstroje a upnout se kouknul jsem jak interval hýbe stromy nikde nikdo a nebe jen pro mě. Teď a Nebo Nikdy a opřel jsem se do áček, křídlo vyjelo jak namydlené jenže trochu s náklonem doleva tak jsem musel podbíhat a již zase po pás ve sněhu a i přesto jsem dupal a už to bylo slibné ale škobrtnutí (spíše prorážení) které mě donutilo jít vedle brázdy a potom jsem jel pusou a po břiše po sněhu a brzdil a brzdil, no co budu povídat ubrzdil na cestě pod startem která nebyla poznat. Vzal jsem křídlo do květák do ruky a po dvou pokusech o krok jsem musel nechat křídlo ležet a povilést na délku šňůr a potom křídlo přitáhnout. Toto jsem opakoval znova a znova až jsem byl na začátku své uježděné a nevyužité brázdy. A najednou telefon a ouha baterie nepremává a veškerá pomoc tu tam. No musím se předvést a již start provést na 100 až 110%. Znova velmi pečlivá příprava a pro tentokrát na hraně brázdy. Připraven na čelní start, jiný nepřipadal v úvahu a vyčkával a soustředil se na vše co mě Garboš učil a nic neopomenul. Potom i přičíst mé malé zkušenosti ze startů pokusit se neudělat chybu jinak by to stálo zase mnoho sil které kvapem mizely.

A znovu to začalo stromy zprava Fábor vlevo to musí biti ono. Áčka v tahu a křídlo líně do půlky a zůstalo vyset, už jsem to začal vzdávat a křídlo jak když mě vyslyšelo a kouslo se a prostě bylo nad hlavou a mohl jsem v brázdě lépe zabrat a dát dostatečnou rychlost pro let. Už jsem neměl sníh pod nohama a s dostatečnou rezervou nad stromy sem s pokřikem sedl do sedačky a upaloval za dvěmi kroužícími dravci a vychutnával si to jako první sólo z Rané, až nad přistávačku a začal blbnout, vyngouvry, spirálka (něžná) a krásné přistání!!!! Prostě slast! Začalo najednou vysvětlování ženě co a jak a hlavně shon, bylo totiž 17.10 a já měl býti na cestě do práce.

Nevím zda se to někomu bude líbit, ale byl to pro mě hodně silný zážitek a proto se chci s Vámi o něj podělit. A proto Vám přeji všem jednoduší cestu na start než jsem si vybral Já.