Přežraný chroust

V pátek vyrážíme s legendárním Mancinátorem do Jeseníků strávit víkend na parabiodomečku s tím, že si bereme éra páč dle předpovědi má být pěkně lítavo. Sobota probuzení malinko skeptické, inverze jako prasátko, a docela foukalo. Tak a začalo to. Překecávám Mancinátora ať jedeme lítat, že aspoň malinko posvahujeme, já jsem nebyl už měsíc a půl v luftu a fakt jsem měl potřebu. Tak podle směru větru se Mancinátor rozhoduje že pojedeme na Kozinec zvaný též Vražda.

Legendární Braunie už tam čeká a podává mobilem informaci, že na Vraždě sice je pár lítačů, ale díky větru a mlze jsou to hlavně nelítači. Přicházíme na kopec, Braunie nás vítá se slovy: "No tak co? To je akorát ideální pro Bukače". Jen se usměju. Mrknu na koruny stromu a pěkně se ohýbají. Chodí nárazy a chuchvalce mlhy se převalují přes hřebínek kde se chystáme startovat. Mancinátor mi zakazuje startovat jako první. Partička co byla na odchodu když zjistila, že se chystáme do vzduchu tak pronesla, že ještě jako počkají, jestli se to neuklidní. Dle slov Braunieho měl vítr sílící tendenci celou dobu. Nicméně Mancinátor to moc neřešil, rozložil si oranžového šáróna, a první pokus se mu nedaří, ale hned na druhý ladně srovnává a startuje. No shrnmě si to. Vítr tak kolem 12 m/sec. Nárazy ani nevím kolik. Mlha se ještě dala zkousnout, tzn. bylo jakž takž vidět na přistávačku co byla asi 100 metrů po náma. Braunie pořád že mu jako ten vítr tak nevadí, jako ta mlha. A Manci jako co pořád má ten Braunie s mlhou, že ta ho absolutně nevyrušuje, spíš mu vadí ten svěží vánek. Manci nadhazuje ten pomeranč, srovnává ho, ale v tom momentě je katapultován tak čtyři metry nad startovačku. To by ani nebylo tak zlé, ale to že couvl asi o tři metry dozadu mě malinko znepokojuje. Mancinátor jen tak letmo kontroluje levé ouško a co nevidí, je asi tak metr od hradby stromů, která je za startovačkou. Úplně povoluje ruce a nechává rozjet éro. V tomto okamžiku má ale už tak 10 – 15 metrů nad start a stoupá kolmo nahorů jako helikoptéra. Co se nám ale zdá divné je, že mu nějak mizí obrysy a ztrácíme ho z dohledu i když je tak 40 metrů od nás.

Manci si to dle jeho slov poté, náramně užívá až do té doby, než zjistí, že vlastně neví kde je a kam letí. Okamžitě dává ušáky a pomaličku vyklesává. Já jen vidím jak šárón pumpuje jako o život. Manci to natáčí podél svahu a stojí. Otáčí to po svahu a překonává mach 1. francouzi okmažitě přijíždí a fotí a berou míru na nového supersonického Concorda 2 :o) Manci sedá živý a zdravý. Volám mu a on říká, že to není až tak zlé, ale že fouká čistá kosa – což by podle toho jak letěl souhlasilo – takže se startuje v mírném rotůrku.A přišlo na slova legendárního Braunieho. Chystám se do vzduchu. Podmínky naprosto ideální. Tak 12-13 m/s je na 24 Fenixe akorát, pokud vemem v potaz, že váha mého prasoidního těla je 88 kg a vzletovku mám lehce přes 110 kg. Fenix je do vzletovky 75 kg . To by bylo akorát. První pokus....... neúspěšný. Braunie mi ochotně pomáhá narovnat křídlo. Druhý pokus..... neúspěšný. Křídlo úplně zmuchlané. Opět ochotný Braunie pomáhá a rozdělává ho puntíčskářsky. Já mu říkám: To je dobré Braunie, já už to zvládnu. Pravděpodobně jak jsme byl naštván na ty podmínky tak jsem na nebohého Braunieho více zařval, tak se mu tímto článkem omlouvám. No tak třetí pokus. Nadhazuji Fenixe, tomu se nahoru nechce. Startuje v negativce. Levá půlka nemá vztlak a jen tak blbě povlává. Tak to kontruji jak o život půlka se dofukuje, Fénix se srovnává a já se otáčím a v momentě jsme asi tak dva metry nad startem. Ale zapoměl jsem TÝDEN dopředu říct Fénixovi, že chci letět doleva a jestě ten podělaný poryv zleva zkrátka valí mě to na stromky. Kontruji ale je mi to prd platné. No tak dobra, říkám si, rozkopnu ten stromeček přede mnou. No jo ale chytla se mi řidička o větev a to už jsem pomalu začínal tušit, že to nebude jen korunka nizkého stromku přede mnou, ale že toho bude maliko více. No pak to šlo velmi rychle. Vytuneloval jsem asi 16 m dlouhý tunel do porostu. Bez sekerky a motorové pily mi to šlo lépe než lesákům. Ku...a řvu na zemi a oceňuji opravku kvalitní práci mého chrániče páteře. Díky chrániči! ". Tak ti asi nic není jak slyším" slyším přátelský hlas Braunieho. "A just budu startovat a odletím i kdyby tragače padaly" řvu naštvaně. A říkám Brauniemu, že to je dobrý, že to sám přetáhnu. Později jak jsem se dověděl, Braunie oceňil mou samostatnost.

Nakonec jsem ho ale přeci jen požádal o pilku a pomoc. Braunie pilku nenašel. Dostal jsem geniální nápad. "Vylezu na stromek a jak na něj polezu, budu ho obýbat a ty to jen přetáhneš Braunie". Nápad byl vskutku geniální, leč měl malou chybku. Hned při prvním stromku jsem lezl a lezl a stromek se ohýbal a ohýbal. Ale to netrvalo věčně. Když už jsem na něm visel přesně jako ten přežraný chroust na břízové větvičce, tak jsem brzy zjistil, že mám oproti tomu chroustovi malou nevýhodu. Ten smrček nebyl tak pružný jak břízka. Křřřřřřáááách. "A kurnik", to není dobré, to není dobré problesklo mi hlavou. "Žuch". Rana jako když sletí pytel cementu na zem. "Auuu", Braunie zařval místo mě, páč ho to bolelo přinejmenším stejně jako mě. Nemůžu pořádně dýchat, ani se pořádně hýbat, Brauniemu ale naznačuju, že jsme OK, že mi nic není. Ale řeknu vám, bez toho chrániče žádný med. No tak lezu na další a další a hraju si pořád na přežraného chrousta, ale už ne tak moc přežraného.  Asi za dvacet minut je Fenix dole a nasedáme do Mancinátorovy Felicie a po poli to krosníme k němu. Odpoledne je už klidnější a jen zkoušíme na poli Kita a nazahovat Fénixe. No a to je asi tak všechno.