Štěpánův přelet Raná – Jenichov 57,8km (15.8.2003)

Je 15.8., 11.30, s Vítkem Mádrem sedíme v sedle, nad námi nádherné dálnice, ale na kopci v poryvech k 9ms. Už 2 měsíce jsem nedržel padák v ruce, musím být opatrný. Náš cíl, Bezděz, asi opět zůstane nepokořen. Okolo 12h mám pocit, že vítr malinko slábne, startuji ze sedla a asi 20min osamoceně svahuju a osahávám slečnu Termiku. Pak přistávám pod vrcholem. Na startovišti jsou již samí nabušený chrti, za chvilku opět startuju tentokrát ale již do klubka padáků. Asi půlhodinu všichni svahujeme a vítr v nárazech opět malinko přidává, tak se rozhoduji, že půjdu radši k Malé bouli. Přece jenom mezi samými Avaxi rse, Magusy, Olafy a bezopletovými Addictiony je můj osamocený traktor Orion o poznání pomalejší. Dolétávám k Malé bouli a svahuju, pak se ohlídnu a vidím, že skupinka asi 7 pilotů právě kupuje 7 ms nahoru až do základny. K nim se po chvíli přidává i Olaf a já mám po náladě. Vítr je čím dál razantnější, svahuju na úpatí Malé boule a uvažuju, že snad radši přistanu. Termika chodí nádherně, problém je ale v tom, že v silném větru je válena po kopci a hned mizí za kopcem. 20 minut po odlétnutí Olafa (myslím dostatečný náskok) nalétávám bublinu a 30m nad Malou boulí se rozhoduju, že jdu za kopec. Ještě jednu zatáčku, jsem za kopcem, stoupák kamsi uletěl, a hrozící rotor za Ranou. Otáčím traktora po větru směrem k Oblíku a doufám, že cestou nakoupím. Za silnicí v malé výšce u Oblíku nádherný 4ms, pod jehož základnou se vozí větroň. Juchů, tenhle stoupák mě tam taky dostane. Zaklesávám pravou a kochám se.krajinou. Jsem 1860mnm, základna asi o 100m výš, když tu náhle rozpad. Okolo taky samý rozpady, je mi jasné, že končím. Zbývá sešlápnout speed, namířit si to někam k Hazmburku a doufat, že aspoň na klouzák tam doletím. Pozoruju, že se nad Hazmburkem vozí nějaký modrý křídlo a že právě nakoupilo docela slušný stoupák. Pohled na mé vário ale radostný není, -4,5 furt dolů. Blížím se k Hazmburku, jsem už pod úrovní věží zříceniny a sleduju křídlo nad Hazmburkem, které je již v základně. Mám naprosto po náladě, je to totiž Olaf. Je mi jasné, že mně taky poznává, chechtá se a přeje si mou vyhnívku. Přemýšlím, jak bych ho zviklal. Ano, budu předstírat, že točím stoupák, a jeho to vyvede tak z rovnováhy, že taky vyhnije. Opravdu ďábelský plán, ale nic lepšího jsem ve 150 m AGL nevymyslel. Zahajuji kroužení, když tu náhle se po několika otočkách samovolně dostavuje slabé stoupání. Cítím smrad jakoby z prasečáku, jdu tam, kde je smrad nejsilnější a nad Libochovicema ustřeďuji krásně klidného 5ms čuníka až do základny.

Jsem vysmátej, Olaf s Jazzmanem už ale valí směrem na Roudnici. Dlouho se tedy taky nezdržuju, a na speedu smažím za Olafem. Nad Budyní nad Ohří nalétávám stoupák ve kterém pode mnou už točí Olaf a za chvíli už ucho na uchu vytáčíme pod základnu. Jsem radostnej, že jsem již po 20km smazal Bohoušův náskok, kterej jsem mu dal na Raný. Želva jedna. Před Roudnicí najednou rup a speed se rozvázal a vypad z karabinky. Mám asi 1600 mnm, vzduch je klidný, pouštím řidičky a oběma rukama se snažím v rukavicích opět navázat speed. Po 3 minutách boje a neřízení se podařilo, pak se rozhlížím a zjišťuju, že mi padák akorát samovolně doletěl nad Říp, kde hned ustřeďuju klidné stoupání do 1800mnm. Jsme tam čtyři, vedle mě a Olafa ještě Jazzman a Skoky. Po dotočení se rozprcháváme různými směry, já se kochám krajinou a zkouším nabrat kurz směrem na Bezděz. V silném Z větru ale zjišťuju, že na to můj traktor nestačí a tak kvůli TMA Vodochody vyklesávám tak 300 m AGL, přelétávám Labe a přes Mělník v psí výšce pokračuju dál na V. Stoupáky potkávám skoro na každém rohu, ale nechci je vytáčet. Navíc pociťuju, že se opravdu pěkně rozfoukává a začíná být bigbítek. Ještě jednou zkouším nabrat kurz Bezděz, ale tím směrem opravdu padák moc letět nechce. Prolítávám ještě asi 2 stoupáky a vybírám si vesnici, kde sednu. Asi 40 m nad polem otáčím proti větru a mírně couvám dolů. Odhad byl tedy správný, opravdu se rozfouklo v poryvech tak k 10ms. Sedám na poli před vesnicí a hned ke mně běží děda a zve mě na pivo k sobě na zahrádku. Volám Bohoušovi, ten sed někde za Štětím a už zajišťovává odvoz u Geka, který jede z Prahy na Ranou.

Vário mi říká, že jsem 1h svahoval a 1h 40 min letěl téměř 60km. Docela fofr, sfouklo se to rychle. Mám toho plný kecky a jdu k dědovi na pivo. Tam už pro mě připravili téměř celou hostinu – pivo, grog, chleba s máslem a slaninou, rajčata, papriky. Jsem totiž první člověk, kterej tam od války přistál. Fakt neuvěřitelně pohostinní lidé. Až budete někdy sedat v Jenichově, tak u toho posledního baráku u J značky vesnice. Gek přijiždí asi za hodinu a to už jsem v mírně podroušeném stavu. Ještě bych tam klidně chvilku pobyl, ale nervózní Bohouš už netrpělivě volá, kde jsme. Jó, jeho holt nikdo na hostinu nepozval. Chacha. Závěrem bych chtěl poděkovat Gekovi za odvoz, pohostinným lidem Jenichovským za občerstvení a Bohoušovi, který nejen že se nechal dolétnout, ale také i přelétnout. Vivat Olaf!

Štěpán
webmaster: vecerilek@glidingfly.com