Díky kluci,

měl jsem – a ještě samozřejmě mám radost jak z přeletu, tak z gratulací – kdybych byl ještě zkušenější, tak jsem udělal padesátku jen to hvízdne – nalítával jsem k Rané tak, že jsem měl Oblík po levé ruce a to je chyba, tam nikdy nic neni – měl jsem ho oblétnout zprava – Kája tam také lovil 0,2 – 0,5 ze začátku.

Pondělí 14.4. Ráno volám Yehudovi jestli nepojede na Říp. Na obloze tak 2-3/8 – no bylo toho poskrovnu. Yehuda líně odpovídá: Nee Bukač, mně se nikam nechce, fakt ne". Volám Kájovi – téměř stejná odpověď. Znova Yehuda – bez úspěchu. Znova Kája – tentokrát to vypadá, že se Kája nechá ukecat a taky že jo.

Kolem 13:50 jsme na kopci. Kája startuje – po něm pár rogalistů a 20 minut na to já. Hned po startu – asi tak 10 - 15m od startovačky mi ustřelila levá půlka Hevníka a docela jsem ztratil výšku, páč jsem to nemohl pořádne vytřepat. Pak jsem nalítl do stoupačky – dvě osmičky a začal jsem točit asi 10 metrů nad korunami stromů – bác zase klapanec – tentokrát rozbalený na dvě zapumpování. Ale výška na pikaču – no pustil jsem to napravo od startovačky – vedle těch skal nad to černisko co tam bylo – začal docela solidní rokenrol” a já začal čmuchat a hledat. Našel jsem – sice hroznou mrdku – byla rozbitá jak prase a nebyl jsem si jistý jestli se na tom dá zvednout – 3 nahoru – 2 dolů – 4 nahoru – 4 dolů – jako metry za sekundu. Tak jsem se do toho položil a... prd – zase třetinka upadla – hned jsem ji vytřepal a držel to zuby nehty a zvednul jsem se asi do 900m a bylo to v čudu – letím po větru klesák asi 3 m/s když tu naletím do brutálni termičky – v nárazu mi vario ukázalo 8,5! m/s – v průměru jsem to držel na 3,8 a dotočil ho do 1880 – hamstnul jsem jak sedlák do speedky a valím si pro další stoupáček směr Raná – no a pak už to šlo, stoupák, klesák, stoupák, klesák – vidím před sebou Hazinburg – či jak se to jmenuje – dolítam před něj v 600, hledám, lovím pořád nic – 500 m – nadmořských – takže tak tři kila nad terénem – pořád nic – 400 m nadmořských – přestávam tak klesat a něco se rýsuje – hledám to – 380 a já pořád nemám jistý stoupák – nad terénem tak 180 – najednou cítím příjemnou vůni dýmu - kde se tu sakra vzal - ohlídnu se za sebe a v dálce vidím dole hořet louku – no jasně, termička mi sem přinesla ten příjemný uzený smrádeček – a už to chytám – žádný chlapák to neni, ten stoupáček, ale hodně rád se s ním seznamuji a následuji ho nahoru. Je fakt slabý, ale dá se točit a začínám na 0,2 jakž takž točit. Postupně sílí až na tři – dotáčím si opět svých 1430 a stoupák končí - je z něj 0 - 0,5 místy nic. Seru na něj, už ho nepotřebuju :o) to jsem ale už tak 4 kiláky za Hazinburgem – nasazuji opět na Ranou. Mírný klesáček – šlapu do speedky – ztrácím až na 1100 – a našel jsem další malinký stoupáček – málem jsem ho ve speedce proletěl – vypustil jsem speedku a hned se k němu vracím – dotáčím opět na 1420 – sakra víc mi to nechtělo dávat – jen ten druhý stoupák jsem vytáhnul až na 1880.

Termika už neni tak nervní – Heaveník už nemává ušima jak vrána křídlama. Trochu nuda – žádné pořádné vzrůšo. To mi přináší až neskutečně hnusně vlezlý silný klesák – dupu do speedky až na podlahu a neskutečně padám dolů – speedka až na podlahu – Heaven sebou při té rychlosti šije jako prase a náběžka mi žačíná zpívat Koleda koleda Bukači, brzo dostaneš přes prsty, protože asi se za chviličku podělám a klapnu. Je to sakra fofr, ale musím být úplně vysunutý ze sedačky, abych ho došlápnul až na podlahu. Mírný náklon v sedačce při speedce na podlaze způsobuje dost razantní reakce vrchlíku. Já, ač Bukač, nemám z toho dobrý pocit a tak trošičku povoluji speedku – mám ji asi na třičtvrtě. Náběžka přestala zpívat koleda koleda, ale vario pořád tak divně bučí jako by se mu chtělo blít. Mrknu na něj a chce se blít mně. 4,2 dolů a výška mi mizí před očíma – pod prdelí vlastně. Letím jak raketoplán, ale nikde nic, všude to padá dolů. Kur...a, dá mi to na tu Ranou nebo ne?? Klesák ve speedu zeslábnul na 3, tak jsem zkusil úplně vypustit speedku protože bych byl na normálním opadání a taky že jo, a vzpomněl jsem si na kurz, kdy jsem viděl poláru při letu po větru a uvědomil si, že musím vypustit speedku a jemně ho nabrzdit, abych měl co nejlepší klouzák. Tak jsem to udělal a pomaličku si letím. Přilétám k Oblíku, ale v psí výšce. Napravo od Oblíku je dědina čítající podle mě osm a půl lidí – možná devět. Nad ní přestávám padat a jsou tam jemné náznaky stoupáčku, ale opravdu decentní – protáčím to, držím se ve stejné výšce, ale snosem větru se přibližuju k Rané – a už jsem v prdeli, už přestalo i toto – doklouzávám co to jde a sedám u silnice – k motokrosu mi chybi asi tak 150 – možná 200 metrů.

Šťastný jak blecha – neřeším to, že jsem nedolítnul na motokros – čumim na GPS – 35,6 km!!!! S točením jsem uletěl 60 km podle GPSky. Ale i tak mě to potěšilo. Letěl jsem to přesně hodinu a 45 minut což není žádný fofr, ale o to nešlo. Celkem 4 kráte jsem rozbaloval, z toho dvakrát masivně, jednou normál a jednou malinko.

Jak jsem přistál, nevěděl jsem komu dřív zavolat – je to můj osobní rekord!!!! Kája uletěl 72 km!!! Ale to nijak nezkazilo mou radost z mé pětatřicítky :o) Volám Mancinátora – ten nejdřív nechce věřit a ptá se mě: Jak je to možný?“ Vzápětí na to mi říká: ty nemáš co létat žádné přelety po 11 měsících lítání!!“

No prostě se povedlo. Manci na to reaguje následovně: Ode dneška jsi můj vzor. Řekneš jede se na Říp, tak se pojede na Říp a nikdo do toho nebude kecat, ani Cosťa. Jediný Kája by mohl“. Říkám mu co blbne a on na to, že ne, že 35 je profesionální výkon a že příště bude ode mě opisovat každou zatáčku. No jen doufám, že to nebyl letošní prví a zároveň poslední přelet.

Už se teším až poletíme spolu s Mancinem, Vlastikem a Cosťou nějakou tu padesátku.

Bukač
webmaster: vecerilek@glidingfly.com