Bukačův přelet Černá Hora – Lubawka

Pátek 30.5. – večer se domlouvám s Kájou, že v sobotu brzy ráno vyrazíme buď na Černou Horu a nebo Sušinu. Později večer mi ještě volá Kája, že pojedeme na Čerňáka a že vyrazíme až v osm – díky Bohu. Před jedenáctou jsme na Černé Hoře. Přijíždí i Štěpíno, Dobra s dalšíma klukama.

Nahoře potkáváme Pepu Nose, Mirečka Fejta a plno dalších. Na startovačce je jak na Václaváku. První do vzduchu jde Tonda Palas – či jak se píše jeho příjmení, za ním Radar – no jo páni piloti, vše ukázkově bezchyby, bez jediného zaváháni či zbytečného pohybu. Tonda hned do stoupáku a dere ho nahoru.

Asi 10 minut po nich se o to pokouším já. No opět mi nějak nevyšel start, tak až na druhý pokus. Brzy zjišťuju, že je to docela živé ve vzduchu. Něco jsem ulovil držím to a pomalu stoupám . Točím, točím, už jsem nad vysílačem, nad stratovačku mám asi 350 když tu prásk a půl Heavena je zase v čoudu – no už to začíná, pomyslel jsem si. Držím to dál a točím, 500, 700, 800, rozdrbanější jsem to ještě nezažil. Kontroluji křídlo, začíná to zase šít a mlask a zůstala mi nad hlavou žalostná troska místo křídla. Kontuju o život a zkouším se co nejvíce naklonit na to zdravé torzo. Pořád ale mají šnůry náběh na twista. Víš škudlit už nemůžu, jsme na pokraji přetažení. Oki rozhodl jsem se vypustit to skoro úplně a hned razantně pumpnout. Hned po vypuštění následoval předstřel a šňůry si chtěly dát pusu, ale jak jsem pumpnul tak hned se dofouklo křídlo do půlky a pak už jsem ho normálně vytřepal. No, asi to bude dnes ještě zajímavé, řekl jsem si v duchu. Dotočil jsme 2137 podle varia a letím na východ. Vyklesal jsem na 1300 a ulovil další stoupáček. Docela to šlo klidně až do nějakých 1700 a pak zase jak v Břeclavi na výhybkách. No pak dále to samé nahorů a dolů.

Hřeben už jsem měl za sebou a letím nad placatiskem a je to znát jde to jen dolů, vario mi nějak blbě naštvaně bručí. Sem tam zmlkne. Sřídavě šlapu do speedky a pouštím a snažím se šetřit s výškou moc ji nemám. Dolítávám nějké červené křídlo když začíná točit. Točím s ním . Zvedáme se oba. Chcípe to, červeňák to odmáznul a já se tam pořád mrcasím a to byla jak říká Vlastík óóbr chyba. Já jsem pomalu vytrácel výšku a červeňák mi ulítával a celou cestu sice padal, padal, ale pak v dálce jsem viděl jak se chytil a zase natočil. Já už jsem rohodně neměl výšku na přeskok a byl jsem nucen doleva ........... grrrrr, teď už vím že to byl ten zlomový okamžik. Padám a padám a pořád nic a ta louka pode mnou je pořád detailnější a ostřejší a porád padám. Na variu mám na ALT2 -200, -250, -280 - louka je už tak stopadesat metrů pode mnou, prosím a škemrám o nějaký stoupáček. Žebrám jak homelessáci na Národní Třídě a pořád nic. Néé ja to tu nechci utavit, všude kolem mě louka a lesy – pořád vytrvale škemrám a Termix se slitoval poslal mi 1,2 – krásnou širokou klidnou, bylo to jako bych si lehl do peřinky. Točím doleva, je to úplný olejíček pohodička, tak se chytnu i s řidičkama popruhů a odpočívám – už jsem přeci jenom skoro dvě hodiny ve vzduchu. Začal jsem točit když jsem měl na variu ALT2 nějakých -320. Točím točím a termička mi brutálně“ sílí na 1,5. Točím točím, už je to trochu nuda točím 5 minut a pořád to samé 1,5 úplně klidných po natočení 850 metrů – asi 12 minutová práce dostávám se zase do 1750 nadmořských.

Kousek nad sebou mraky a je tu střih a Břeclav výhybky jsou ještě nerovnější. Najednou mi nesmylsně zapištělo vario Heaven šel kus za mě, vypouštím řidičky, Heaven se brutálně vrací, hned brzdím jak o dušu. No ale už ho vidím před sebou – fešák je to ale není na svém místě, vidím jak se začíná lámat nábežka – heaveník se zastavil, okamžitě vypouštím brzdy. Náběžka to naštěstí v pohodě rozdýchala a tak zase jsem ve více méně letovém režimu.

Ale už je po stoupáčku a nikde nic zase. Nemám výšku abych se dostal přes lesy mezi dvěma kopci před sebou rovně a ani přes les doprava. Nezbývá mi než letět mírně doleva. Obloha se ale úplně deknula. Tak letím a pořád padá letím nad dědinu kolem všude zelenisko bez šance na stoupák. Doletěl jsem nad dědinu ve výšce asi 200 metrů. Opět žebrám a prosím o stoupák hledám, pulcuji. Konečně závan , výhybky ale nic vracím se škrtím Heavena na minimální poloměr. Vario tak půl otáčky pípá a půl mlčí. Dohromady to dává tak 0,3 – 0,5 nahoru, ale jen asi 4 otáčky a odplulo to. A já padám a nořím se a už vidím, že jsem tavič a že se z toho asi nezvednu. Tak letím nalevo od vesničky je louka a na ní kravičky. Přistávám.

Po přistání se dívám kolik to je od Černé Hory – přesná echtovní dvacítka. Jen tak ze zvědavosti hledím na trip – 63 – no jo byl jsem v luftu 2h 20min. Mám jen takové divné tušení jestli jsem to nevzal moc nalevo a nesednul do Polska. Okamzitě tuto dementní myšlenku zaháním s tím, že tak doleva jsem zase neletěl a že to musí být pořád ČR. Přichází nějaký kluk a ptám se: Prosím tě jak se to tu jmenuje ta vesnice?“

Odpověď: Lubawka

Paráda pomyslel jsem si – Lubavka to zní přesně jak nějaký název české vesničky v polském pohraničí. A kluk mi také rozuměl všechno je OK.
Ptám se dál: Kudy na Trutnov ? Kde je silnice ??“

A teď to přišlo: Ja něrožumjem po čensku, tolko po polsku.“

A do prdele pomyslel jsem si.
Tady to není Česko ??? To je Polsko ??“ Ptám se.

Tak tak, Polsko tady. Granice je tolko dva kilometre tam“ – a ukazoval mi směr.

Tak mě polil studený pot páč jsem slyšel jak to přede mnou někdo udělal a seděl za mřížema 36 hodin. No naštěstí to bylo bez pokuty. Stopem jsem dojel na hranici, sepsal pár protokolů. Policii hlásím, že to bylo nouzové přistání kvůli vývoji napravo ode mne. Jsou jen zvědaví, ale velmi přátelští. Pas jsem sebou bohužel neměl. Po dvou a půl hodinách mě pustili do mé rodné země. Dal jsem si český obalovaný hermelínek a stopem se dostal do Trutnova kde na mě už čekal Kája.

No příště si beru pas a mapu a dám si panečku jóoo pozor, teď jsem z toho vybruslil pěkně, ale přístě by to nemuselo vyjít.

No co dodat?? Další přeletík na kontě – sice jenom dvacítečka a k tomu mezinárodní, ale celkově to bylo pěkné polítáníčko.

Tak zase při příštím přeletu.

Bukač
webmaster: vecerilek@glidingfly.com