Dubnová brigáda na Rané

Crrrrrr, co se mi to zase zdá??? To už je pondělí a zase odchod do práce? V sobotu by přeci budík takhle nevyváděl…

Ale ne, je sobota a budík zvoní správně. Je přeci brigáda (ač to slovo zavání prací) na Rané a začíná se opravdu brzo. Kdo si to vymyslel, v sobotu… a ješte k tomu v osm? Otočím se na posteli, kouknu z okna a mlha jak mlíko. Asi stejně nikdo nepřijede, tak jen tak na chvilinku ještě zavřu oči, než budu vstávat a začnu hledat něco pracovně-teplého na sebe…

Otevřu oči a je o hodinu víc. Jistě, zaspat se dá i v sobotu. Dohoním to rychlejší jízdou. Ještěže ta mlha byla ve snu. Druhý pohled z okna a… mlha není sen, ale pustá realita. Tak honem, ještě kafe na dokonalé probuzení, najít hrábě a padák (důležité to vybavení paraglidisty – tedy ty hrábě), najít auto v mlze a vzhůru na Ranou. Jde to parádně, první bouračku potkáváme už na okraji Prahy. Tak raději ubrat z 200 km/h na 199 km/h. Cestu jsme kupodivu již několikrát absolvovali, takže i v mlze se za nějakou dobu objevuje Raná. Tedy spíše Skleník, protože kopec asi někdo ukradl – všude jen bílo. Ve Skleníku pár postav, v montérkách k nepoznání, ale všichni odhodlaní alespoň vzít do rukou nějaké nářadí.

V 8,30 doopravdy vyrážíme k vrcholku, kde podle ujištění Štěpána, sníh už určitě neleží. Společné foto a… cesta nahoru bez padáků, zato s pořádnou zahradnickou výbavou. Bez baťohů se jde o poznání lehčeji, přestože se v závěru výstupu brodíme tím sněhem, „který tam není“. Na vrcholu se podle předen připraveného strategického plánu dělíme na skupinky a začínáme jarní úklid kopce. Platí zde jediné pravidlo: Příliš se nevzdaluj od ostatních, protože v mlze by tě už nikdy nikdo nemusel najít. Po pár shrabaných metrech a něco vymýcených šípků se začínají z mlhy na cestě vynořovat postavy, ze kterých se za chvilku také stávají brigádníci. Nechci nikoho jmenovat, abych na nikoho nezapomněl, ale jen namátkou: i strejda Bouhouš opustil svůj jistě dobře vytopený karavan, odtrhl od úst svou ranní sklenici mléka a přes několikadenní ujišťování, že už udělal dost, přišel. Jak se pomalu zvedá mlha, je vidět stále více a více postav, některé dokonce vypadají, že pracují. A když se svahem kromě libozvučné písně rozezvučí i motorovka, je jasné, že tento první počin o uklizení Rané navštívilo hodně lidí.

Plánované zakončení někdy okolo desáté se jaksi nepodařilo, protože o práci je nebývalý zájem. A tak když se okolo dvanácté opravdu zvedne mlha, je teprve vidět skupinky, kterak se loudají zpět do skleníku. V půl jedné se i poslední nadšenci vracejí s písní na rtech do skleníku, kde na ně čeká teplá gulášovka a zasloužené pivo.

Jak zhodnotit??? Všichni zdrávi a to někteří určitě viděli hrábě poprvé v životě, startovačky uklizené (tedy skoro všechny), Karel má na kopci kde přistávat. A myslím, že všichni mají pocit, že se něco udělalo bez záštity kohokoli a že jsme schopni nejenom o něčem vyprávět, ale i to udělat.